14. března 2023 Když nejsou argumenty, přichází na řadu nálepkování, špinění a urážky. Liberální demokraté a bruselští pohůnci postupují přesně podle tohoto trendu již několik let. Ostatně, zažil jsem to na vlastní kůži, když jsem byl polistopadovým režimem za vydatné spolupráce médií ocejchován jako extremista, neonacista či v lepším případě radikál, a nakonec odsouzen za projev. A to jen proto, že jsem spolu s dalšími spolustraníky požadoval zastavení zvýhodňování nepřizpůsobivých, stejný metr a zákony pro všechny, a varoval před invazí migrantů.

Dnes se mediálně režimní cejchování stává oblíbenou činností proti všem lidem, kterým se nelíbí, co se v naší zemi děje a kam směřujeme. A tak se účastníci protivládních protestů označují za ruské kolaboranty, agenti Putina, proruské trolly, a ti, co volají po míru místo války, jsou zase „chcimírové“. Veřejně známé osoby, co si dovolí přidat se k protestujícím, jsou mediálně ostouzeni, sepisují se petice, aby odešli ze zaměstnání, nebo budou vyhozeni. Bruselská normalizace jede naplno.

Situace v naší zemi je tragická. Naštvanost lidí se logicky zvyšuje, neboť vidí, že vláda jejich problémy neřeší a na místo toho preferuje pomoc Ukrajině, kam tečou naše miliardy a ztrácí se jak v bezedné díře. My se stále více zadlužujeme na úkor cizích. A zaplatit to mají důchodci, pracující a živnostníci. Nelze se pak divit, že lidem vadí cizí symboly na státních budovách a považují to za urážku národa.

Režim hrozí, že to nebude tolerovat a zcela určitě připraví v budoucnu nějaký „pendrekový zákon“ k omezení shromažďovacího práva, tak jako tomu bylo v roce 1969. Jsou v křeči, proto kolem sebe tak kopou. A to je to světlo v tomto eurotunelu.

Mgr. Tomáš Vandas