Nedávno bojoval o další existenci Dělnické strany (DS), nyní povede její kandidátku do červnových voleb do Evropského parlamentu. Tomáš Vandas, předseda DS, odcházel 4. března z budovy Nejvyššího správního soudu v Brně s pocitem vítězství. Vláda s návrhem na zákaz DS neuspěla a tato opoziční strana může směle pokračovat ve svém tažení do parlamentu. Položili jsme předsedovi Vandasovi několik otázek:

Cítíte se po vyhraném soudu s vládou jako vítěz? 

Vítězem jsou především právo a nezávislost justice. Je dobře, že se Nejvyšší správní soud nenechal zatlačit do politické objednávky a rozhodl dle svého nejlepšího svědomí, pouze na základě neexistence důkazů. Nepopírám, že jsem z jednání soudu odcházel s velmi dobrým pocitem. Ten však pramenil především z obrovské podpory lidí. Denně jsem dostával velké množství zpráv a e-mailů, v nichž nám občané vyjadřovali podporu. To mě velmi potěšilo.

Myslíte si, že se Topolánkův kabinet s ministrem Langerem pokusí o zákaz Dělnické strany napodruhé?
 
Vyloučit to nelze. I když vládní představitelé nyní smutně konstatovali, že zrušit jakoukoli politickou stranu bude za daných podmínek nesmírně obtížné. Soud totiž nastavil velmi přísná kritéria, z nichž jednoznačně vyplývá, jaké musí být dány důvody ke zrušení. Budou se prostě muset smířit s tím, že Dělnická strana zde bude i nadále, a bude jim nemilosrdně šlapat na paty. 

Může mít snaha režimu o likvidaci vaší strany souvislost s hospodářskou krizí, která postihuje jednotlivé státy Evropy?

Ano. Není to náhoda. Prakticky ve všech evropských zemích jsou na vzestupu politické subjekty hájící národní zájmy a preferující suverenitu na Bruselu. Tyto revoluční snahy však narážejí na zkostnatělý systém plný byrokratů, kteří nechtějí připustit porážku svého snu: jednotného evropského státu, a rovněž se bojí o svá koryta. Věřím však, že nemohou odolávat věčně a smete je to, čím se tak rádi ohánějí - demokratické volby 

V jedné věci se ale DS podařilo sjednotit politickou scénu, která jinak budí dojem rozhádanosti – všechny parlamentní strany včetně KSČM požadovaly zákaz Dělnické strany. Odkud se najednou bere taková shoda vašich oponentů?

Ta shoda byla až dojemná. Rozhořčení nad rozhodnutím soudu vyjadřovali Paroubek, Langer, Filip…, signalizuje to, co říkám od počátku. Že parlamentní strany jsou jedna propojená banda, která se sice navenek hádá, ale pokud cítí nebezpečí nad ztrátou svých pozic, bude táhnout za jeden provaz. Rozložení politických sil v naší zemi je celkem přehledné. Na jedné straně oni – parlamentní korytáři, a na druhé my – skutečná opozice proti zkorumpovanému systému. Nic mezi tím. Občan má na výběr pouze z těchto možností.

Nejméně milionkrát zazněl v médiích v souvislosti s aktivitami DS pojem nacismus a neonacismus. Jak tyto pojmy vnímáte vy?

Je už to taková obehraná písnička. Za chvíli se asi bude říkat, že Vandas stavěl za druhé světové války koncentrační tábory atd. Jsou to samozřejmě nesmysly, jejichž cíl je zřejmý. Zastrašit veřejnost, aby nám nedala své hlasy. Již totiž veřejně zazněly odhady politologů, že jsme schopni získat v evropských volbách až šest procent. Proto sdělovací prostředky zběsile bijí na poplach

Obdržel jste již pozvánku do diskusního pořadu ve veřejnoprávní České televizi?

Vzhledem k tomu, že se Česká televize tváří jako bychom neexistovali, což mimochodem činí i průzkumy preferencí, tak zatím ne. Jsem zvědav, co budou páni redaktoři dělat, až budeme zvoleni do Evropského parlamentu. To si s radostí vychutnám.

Kdyby se Dělnická strana dostala v červnových volbách do Evropského parlamentu, co byste udělal jako první věc v roli europoslance?

Především bych poděkoval našim členům a příznivcům. Ale přiznám se, že tak dalece zatím nemyslím. Nyní jde o to, udělat v předvolební kampani maximum a pokračovat v naší trpělivé činnosti. Nám nikdo zadarmo nic nedá a co si nevybojujeme sami, to mít nebudeme. 

Neobáváte se toho, že by při vašem projevu vzali ostatní europoslanci nohy na ramena jako v případě Václava Klause?

Před mým projevem možná prchnout mohou, to je vcelku jejich věc. Ale před naší neústupností, odolností a nesmířlivostí k politikaření, byrokratismu a k fanatickému eurofilství neutečou.

Co je pro DS nyní prioritou – problémy na komunální úrovni (třeba sídliště Janov a jiné lokality), nebo celostátní politika a další směřování země? 

Ono se to navzájem nevylučuje. Problémy lokalit totiž silnou měrou ovlivňují celkový stav naší země. A že je naše republika nemocná, to je vidět na každém kroku. Léčba musí být účinná, radikální a nekompromisní. Jedině tak se zbavíme zhoubného liberálního bacilu, který nás všechny ohrožuje. Věřím, že se nám v dohledné době podaří nastartovat kroky k ozdravění naší společnosti. Záleží to však především na občanech, na nikom jiném.

Stále tedy platí nulová tolerance polistopadovému režimu? 

Nulová tolerance bude platit do té doby, než se nám podaří vyhnat tuto zkorumpovanou sebranku z jejich křesel. Nemáme důvod na své politice nic měnit.

Dělnické listy č. 21/2009