15. ledna 2023 Máme za sebou 1. kolo prezidentských voleb. Někdo je zklamán, někdo slaví. Co lze s jistotou konstatovat už nyní, před 2. kolem voleb, to je více než 33 let po listopadu 1989 vítězství KSČ.

Rozčarování zavládlo na vlastenecké scéně z výsledku kandidáta SPD Jaroslava Bašty. Necelých čtvrt milionů hlasů a 4,45 % jistě není něco, nad čím lze jásat. Já osobně jsem odhadoval výsledek pana Bašty kolem osmi procent. Proč to byl nakonec takový propadák, to si musí vyhodnotit hlavně v SPD a pan Okamura. Nic proti panu Baštovi, ale i v předvolebních debatách bylo vidět, že věk hraje svojí roli. Je škoda, že v SPD nedokázali využít potenciál silné osobnosti generála Hynka Blaško. Celé mi to totiž ze strany SPD připadá, jako by prezidentské volby nebrali až tak vážně a hlavně, aby se nevygenerovala dovnitř strany nějaká výrazná osobnost. 

Co tedy nyní a koho z dua Pavel – Babiš? Jak se nyní ke druhému kolu voleb postavit? To jsou otázky, které budeme probírat nadcházející dny. Já určitě vím, že nemohu volit člověka, který mne označuje za toho, kdo škodí zemi, kdo chce být poslušným vazalem Bruselu a Washingtonu, a kdo by nás nejraději spolu s fialovou bandou zatáhl do ukrajinsko-ruské války.

U pana Babiše nemohu překousnout jeho covidismus, segregaci lidí a šílenosti, co se tady dva roky děly. I kdybych se však nakonec přes skřípěním zubů přes tohle přenesl, ptám se: Co udělal Andrej Babiš, aby získal na svoji stranu vlastence? Proč není tvrdší vůči Bruselu? Má strach o dotace pro svoje firmy? Nelze zapomenout ani na to, že vrchní evropská cenzorka, paní Jourová, je jeho dílo. Narovinu říkám, že i pro něj je hlas volbou zla. Asi menšího, ale zla.

No, čeká nás opravdu dilema, jak se zachovat. Každopádně prezidentské volby nám ukázaly i jednu důležitou věc: Spojení vlastenců je fikce. Lidi moc národ a jeho budoucnost nezajímá. Mají jiné priority. Možná je to tvrdé konstatování, ale je to fakt. Držme si aspoň navzájem palce.

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS