V této zemi je to jako v Kocourkově. Co platilo včera, neplatí dnes, a to i v případě ústavních zákonů. Předčasné volby byly zrušeny, což jen podtrhuje neschopnost současných zákonodárců nastavit jasné a nenapadnutelné zákony. A tak se parlamentních voleb dočkáme až na jaře příštího roku.
 
Evropské volby naznačily, že v zemi vyrůstá skutečná opozice, nikoliv ta umělá, živená médii, jako je tomu v případě dlouholetých politiků nyní z jakéhosi TOPu. Po dvaceti letech od sametové revoluce jsme často svědky situací, které anoncují podobnost s tehdejším Husákovým režimem.

Mládež je zavírána za své názory a za držení transparentů, opoziční setkání jsou protizákonně rozháněna policejními těžkooděnci, svoboda slova je omezována, režim se snaží zakázat opoziční politickou stranu. Je velmi smutné zjištění, že se vlastně nic nezměnilo. Pouze komunisty nahradili převlečení komunisté – kariéristé, kteří by nyní chtěli bojovat za „demokracii“ totalitními praktikami, které jim do jejich hlav zřejmě vštípili bývalí soudruzi na moskevských stážích.
 
I přes tato negativní zjištění najdeme pozitivní prvky. Především nám vyrostla nová generace mladých, kteří nehodlají slepě poslouchat staronové vládce, ale kteří mají svůj pevný názor, jsou nacionalisty a z této cesty nechtějí ustoupit ani za nic.

Dalším kladným zjištěním je postupné procitání střední generace tzv. obyčejných občanů, jejichž hlas je stále silněji slyšet a kteří pochopili, že stav apatie a nezájmu nikomu neprospívá. Mě velmi těší, že oba tyto proudy spojuje Dělnická strana, která se stává centrem všech nespokojených lidí se současným zkorumpovaným režimem.
 
Je zřejmé, že režim mlčet k tomuto vývoji ve společnosti nebude. Záměrná diskreditace Dělnické strany, například v souvislosti s vítkovskou kauzou, špinění členů a funkcionářů a snaha soudně protlačit naše zrušení to dokládají. Přiznám se, že mě tato jejich úporná zoufalost ještě více motivuje do další práce. Vždyť strach našich nepřátel z toho, že by je někdo mohl vyhodit z výnosného korýtka, kde již tak dlouhá léta spokojeně chrochtají, je potěšující pocit.
 
Dělnická strana je nadějí pro tuto zemi. Nadějí pro všechny slušné lidi, kteří ztratili iluze ve spravedlnost, víru ve společnost, kde zákony platí pro všechny stejně, kde korupce a rozkrádání našeho společného majetku musí být tvrdě potlačeny.

Vzkazujeme režimu: Už nás nezastavíte!

Tomáš Vandas, 3. října 2009